Co pomáhá proti katastrofálnímu vlhku v uprchlických stanech?

Pod titulem „Těsno, chlad a špína – tak žijí uprchlíci ve stanovém táboře“ podává zprávu deník „Die Welt“ koncem září o katastrofálních podmínkách v přijímacím středisku v Hamburku: „Mezi postelí uprchlíka a severoněmeckým podzimem se nachází jen tenká bílá plachta. Za posledních několik hodin v dešti provlhla a ztěžkla. Na několika místech skapává voda a vytváří na podlaze z holých překližek tmavé skvrny.“

V článku čteme o stovkách uprchlíků, kteří jsou ubytováni podobným způsobem. Situace lidí v provizorním táboře je zpravodaji pochopitelně líčena jako opravdu ubohá.

Žijí ve dvou stanových vesnicích namačkáni jeden vedle druhého, v každém stanu je ubytováno mezi dvanácti a šestnácti lidmi. Bez topení. Bez elektřiny. Meteorologická služba naměřila v noci v Hamburku 9,4 stupňů Celsia. 9,4 stupňů Celsia – venku i uvnitř. Oblečení a přikrývky sotva uschnou, na stanových tyčích visí vlhké a zatuchlé froté ručníky.

Lidé ve stanech mají oprávněně strach z blížící se zimy – a to nejen v Hamburku. Nyní začátkem října musejí jednotlivé spolkové země konstatovat, že trvalých ubytování není zdaleka dostatek.

Od prvních premiérů zaznívá, že ubytování uprchlíků ve stanech nelze vyloučit ani v zimních měsících. Ale pak musí lidé dostat přikrývky a teplé oblečení. A stany by měly být dovybaveny – nejen však solidní tepelnou technikou, ale při vytváření klimatu, v prostoru vhodného pro život ve stanech a kontejnerech, zde hrají důležitou roli také vysoušeče vzduchu.

Přestože jsou stany v zimě vyhřívané, je vnitřní klima pro uprchlíky sice teplé, ale přesto zpravidla nepřijatelně vlhké.

Vysvětlení k tomu poskytuje rosný bod – to je mezní teplota, při které se vzduch ochlazuje tak silně, že obsaženou vodní páru už déle nemůže akumulovat. Dobrým příkladem pro tento proces jsou ranní kapky vody na oknech. V důsledku nízké noční teploty se okno na vnější straně ochladilo a snížila se teplota skla. Teplý vzduch z místnosti se na skle silně ochladí a vlhkost tak už nemůže zadržet – studený vzduch totiž může pojmout mnohem méně vodní páry než teplý vzduch. Výsledek: stávající vlhkost přechází z plynného do kapalného skupenství a kapky vody se srážejí jako kondenzát na vnitřní straně oken.

Nyní nahraďme okenní tabule stěnami stanů či kontejnerů a vycházejme realisticky z vysoké nasycenosti vzduchu vlhkostí, podmíněné vydechovaným vzduchem a pocením mnoha lidí.

Potom lze téměř jistě předvídat, že kritická teplota rosného bodu, při které voda skapává ze stanového stropu, nebude vůbec dosažena při tak nízkých teplotách. A potom bude voda uvnitř stanů doslova kapat ze stropu a stěn. Textilie jsou vlhké, už neschnou a hrozí bezprostřední riziko tvorby zdraví ohrožujících plísní všude na oblečení, postelích a nábytku. Navíc vzniká nepříjemný zápach, nemluvě o zdravotních rizicích, jako jsou nemoci z nachlazení a infekční onemocnění.

V podstatě je vždy obtížné vytvořit ve stanu obývaném více osobami s velkými teplotními rozdíly mezi vnitřní a venkovní teplotou alespoň trochu útulné a příjemné klima obytného prostoru. Příjemné teploty lze rychle a snadno vytvořit pomocí topných přístrojů. Pouze ohřívání vzduchu je relativně snadné. Vlhkost vzduchu je zde však druhým důležitým faktorem pro přijatelné vnitřní klima.

K vypuzení vlhkosti z malého stanu pro dvě osoby obvykle stačí jednou či dvakrát denně přehnout stanovou plachtu u vchodu a intenzivně vyvětrat.

U velkých stanů, které se používají k pojmutí co největšího počtu osob potřebujících ochranu, by takové opatření bylo nepraktické. A to prostě proto, že vzduch je natolik nasycen vlhkostí, že aby se dosáhlo požadovaného efektu provětrání, stan by musel být nepřetržitě otevřen. To by pro obyvatele bylo zaprvé neúnosné a zadruhé z hlediska vyplývajících nákladů na vytápění velmi neekonomické.

Je-li žádoucí výrazně snížit vlhkost vzduchu produkovanou obyvateli ve stanu, musí se souběžně s vytápěním použít vysoušeče vzduchu.

Při správném nadimenzování lze potom vlhkost vzduchu v místnosti snížit na úroveň, při které nebude dosaženo teploty rosného bodu. Pouze tehdy se totiž nebude tvořit kondenzát na stěnách stanu a textilie a nábytek zůstanou trvale suché a vyloučí se tvorba plísní.

Aby se ve výše uvedeném příkladu (venkovní teplota 10 °C / 70% r. v.) vytvořilo příjemné klima obytného prostoru a zabránilo se kapání ze stropu, bylo by dostačující snížit vlhkost vzduchu ze 70 % na 55 %. Aby se při venkovní teplotě 5 °C zabránilo kapání ze stropu, vlhkost vzduchu v místnosti by musela být snížena již na 40 %.

Závěr: Aby bylo příjemné vnitřní klima zajištěno pro obyvatele i v zimě, samotné vytápění nestačí. Profesionální vysoušení vzduchu v místnosti na úroveň rosného bodu je druhým, rozhodujícím klíčovým faktorem.